Ubytování U Meruněk

Ubytování České středohoří Třebenice

České středohoří ubytování u Meruněk

Stránky Ubytování U Meruněk Třebenice
Ubytování U Meruněk Třebenice v Českém středohoří

Tera­pe­u­t­ka: Jana Pase­ko­vá

www.janapasekova.cz, mob: 777 839 215,  mail: VaseJohanka@seznam.cz

 

Pod­sta­tou manu­ál­ní lym­fodre­ná­že je ruč­ně pro­ve­de­ná deto­xi­ka­ce orga­nis­mu s téměř oka­mži­tý­mi a i dlou­ho­do­bý­mi účin­ky na všech úrov­ních bytí kaž­dé­ho kli­en­ta. Podrob­ně­ji níže – oprav­du si pře­čtě­te, sto­jí to za to.

Lze absol­vo­vat jako kůru 1x roč­ně nebo po 1–2 hodi­nách kaž­dý měsíc.

 

Manu­ál­ní lym­fodre­náž                                                                                1 600,-Kč / 2 hodi­ny

Manu­ál­ní lym­fodre­náž – kúra 5 dní za sebou                                        8.000,-Kč / 10 hodin

 

 

Manu­ál­ní lym­fodre­náž podrob­ně a s lás­kou

Z mé stra­ny je to více než čtr­nác­ti­le­tá zku­še­nost aktiv­ní­ho pro­vá­dě­ní manu­ál­ní lym­fodre­ná­že, v sou­čas­né době nej­ví­ce pro­vo­zo­va­né tera­pie v celé mé masér­ské pra­xi, a také moje potře­ba ji pro­pa­go­vat jako vyso­ce účin­nou a úspěš­nou meto­du očis­ty těla a pre­ven­ce zdra­ví.

Ze stra­ny stá­va­jí­cích i poten­ci­o­nál­ních kli­en­tů je to mož­nost dově­dět se a vyko­mu­ni­ko­vat co nej­ví­ce infor­ma­cí, sou­vi­se­jí­cích s tou­to uni­kát­ní meto­dou, ošet­řu­jí­cí kaž­dou bytost na všech úrov­ních její­ho bytí.

 

Celou kúru, v mém podá­ní v roz­sa­hu dese­ti hodin jsem si roz­vrh­la v prů­bě­hu jed­no­ho pra­cov­ní­ho týd­ne do pěti dvou­ho­di­no­vých cyk­lů, zamě­ře­ných na jed­not­li­vé těles­né par­tie tak, aby byly dodr­že­ny zása­dy správ­né­ho postu­pu. Jen tak může být dosa­že­no potřeb­né­ho a poža­do­va­né­ho výsled­ku, samo­zřej­mě s ohle­dem na výcho­zí stav kli­en­ta. A jako kaž­dá tera­pie, i manu­ál­ní lym­fodre­náž má své hlav­ní mís­to v oblas­ti řeše­ní, již více, či méně váž­ných zdra­vot­ních kom­pli­ka­cí, sou­vi­se­jí­cích se sta­vem lym­fa­tic­ké­ho sys­té­mu a jeho funkč­nos­tí, ale i v oblas­ti pre­ven­ce, kte­rou lze rea­li­zo­vat i čás­teč­ný­mi tera­pi­e­mi z cel­ko­vé kúry. To vždy při dodr­žo­vá­ní již výše zmi­ňo­va­ných pra­vi­del tera­pie. Pro manu­ál­ní lym­fodre­náž není u zdra­vé­ho člo­vě­ka potřeb­né odbor­né dopo­ru­če­ní, u váž­něj­ších, spor­ných, ane­bo kom­pli­ko­va­ných sta­vů, napří­klad po váž­ných one­moc­ně­ních, je kon­zul­ta­ce s léka­řem jis­tě na mís­tě. U kon­krét­ních kli­en­tů je můj pří­stup vždy zce­la indi­vi­du­ál­ní, zohled­ňu­jí­cí výcho­zí stav kli­en­ta ve smys­lu fyzic­kém, men­tál­ním i emo­ci­o­nál­ním, neboť manu­ál­ní lym­fodre­náž v nej­lep­ším pří­pa­dě obsáh­ne všech­ny rovi­ny lid­ské bytos­ti. Efekt tera­pie je prak­tic­ky oka­mži­tý, dopa­dy celé kúry je mož­né sle­do­vat ješ­tě něko­lik týd­nů a dosah celé­ho pro­ce­su se počí­tá na měsí­ce, v ide­ál­ním pří­pa­dě posta­čí jed­na kúra roč­ně. Po prv­ní kúře manu­ál­ní lym­fodre­ná­že jsou čas­to vhod­né i čás­teč­né, dopl­ňu­jí­cí tera­pie mezi jed­not­li­vý­mi kúra­mi. Tera­pii je vhod­né ze stra­ny kli­en­ta dopl­nit stříd­mos­tí ve stra­vě, ve fyzic­kých akti­vi­tách, na poli prá­ce i psy­chic­ké zátě­že, a nej­vhod­něj­ší je kúru naplá­no­vat v době vol­na, ane­bo v čase vel­ké­ho ome­ze­ní vět­ši­ny kaž­do­den­ních rutin­ních akti­vit. Cel­ko­vá kúra s počtem jejich pro­ve­de­ní nabý­vá na účin­nos­ti a síle, tedy vždy kaž­dá dal­ší tera­pie je sil­něj­ší, než ta před­cho­zí. Úspěš­nost celé tera­pie lze jen stě­ží před­po­klá­dat, i když ve dru­hé, či tře­tí dvou­ho­di­nov­ce je čas­to zce­la zjev­ný posun na fyzic­kém těle i v psy­chi­ce kli­en­ta. Přes­to­že lym­fodre­náž pro­vá­dí tera­peut, a od něj se vel­mi zásad­ně odví­jí pří­pad­ný úspěch tera­pie, zásad­ní slo­vo má psy­chi­ka, pří­stup, důvě­ra a víra kli­en­ta v celou tera­pii, o tom jsem zce­la pře­svěd­če­ná. Vše­o­bec­ně se ale toto pra­vi­dlo týká všech tera­pií a všech kli­en­tů, kte­ří potře­bu­jí a oče­ká­va­jí, něja­kou pomoc.

Zpro­voz­ně­ní lym­fa­tic­ké­ho sys­té­mu, „ote­vře­ní“ a vyprázd­nění lym­fa­tic­kých uzlin, naře­dě­ní lym­fy a zrych­le­ní její­ho toku, ruč­ní deto­xi­ka­ce orga­nis­mu, eli­mi­na­ce oto­ků, posí­le­ní imu­nit­ní­ho sys­té­mu, zklid­ně­ní psy­chic­ké­ho sta­vu kli­en­ta, „vyčiš­tě­ní“ hla­vy a urov­ná­ní myš­le­nek, život­ní nad­hled a opti­mis­mus, pre­ven­ce růz­ných one­moc­ně­ní, včet­ně zhoub­ných nemo­cí, to je jen nepa­tr­ná část dopa­du manu­ál­ní lym­fodre­ná­že na kli­en­ta.

Po celou dobu tera­pie jsme s kli­en­tem v úzkém kon­tak­tu, komu­ni­ka­ci o jeho poci­tech na těle i na duši, zjed­no­du­šu­je­me vše, co zjed­no­du­šit lze, nahlí­ží­me na život­ní situ­a­ce kli­en­ta s odstu­pem, čis­tí­me člo­vě­ka na všech úrov­ních jeho bytí. Kaž­dá část lid­ské­ho těla sebou nese téma­ta, jejichž fak­tic­ký stav se zrca­dlí fyzic­ký­mi pro­je­vy prá­vě v té čás­ti orga­nis­mu, kte­rá odpo­ví­dá dané­mu téma­tu. Tyto infor­ma­ce pro­be­re­me s kli­en­tem kou­sek po kous­ku, a sna­ží­me se dobrat pojme­no­vá­ní, pocho­pe­ní, při­je­tí a „vylé­če­ní“ vše­ho, co je potře­ba vylé­čit. Téma­ta se odkrý­va­jí postup­ně od nej­no­věj­ších po nej­star­ší, někdy i při tera­pi­ích za rok, za dva, ane­bo tře­ba i po dese­ti letech. Sou­běž­ně se léčí a čis­tí fyzic­ké tělo kli­en­ta, jed­not­li­vé orgá­no­vé sys­témy a orgá­ny se roz­po­hy­bo­vá­va­jí a uvol­ňu­jí, roz­pouš­tě­jí se úsa­dy v těle, zklid­ňu­jí se myš­len­ky, vyvstá­va­jí poci­ty, kte­ré tře­ba i dlou­há léta kli­en­ti zadr­žu­jí a popí­ra­jí. Dějí se zázra­ky na všech fron­tách.

Hor­ní kon­če­ti­ny, krk, obli­čej

Snad nej­dů­le­ži­těj­ší oblas­tí vše­o­bec­ně se jeví při manu­ál­ní lym­fodre­ná­ži oblast krku, kde jsou mís­ta výstu­pu a odve­de­ní škod­li­vých látek z těla, oblast hrd­la, klíč­ních kos­tí, a oblast v oko­lí paží, kde se nachá­ze­jí cen­t­rál­ní, paž­ní a prs­ní uzli­ny. Těmi­to par­ti­e­mi pro­jde prak­tic­ky vše, co je z těla nut­né odvést, a pro­to jsem se v prů­bě­hu cel­kem krát­ké pra­xe roz­hod­la opa­ko­va­ně pra­co­vat v těch­to par­ti­ích při kaž­dé z pěti dvou­ho­di­no­vek. Při­bliž­ně půl hodi­ny věnu­ji v úvo­du kaž­dé tera­pie ote­ví­rá­ní a čiš­tě­ní uzlin v oko­lí krku a paží, jako nej­dů­le­ži­těj­ší oblas­ti těla, tedy vzta­že­no k funkč­nos­ti lym­fa­tic­ké­ho sys­té­mu. Není-li těm­to par­ti­ím věno­vá­na dosta­teč­ná péče a pozor­nost, není mož­né odvod škod­li­vin z těla nijak jinak zajis­tit. Kaž­dý člo­věk, kte­rý pří­stro­jo­vou, ane­bo manu­ál­ní lym­fodre­náž absol­vu­je si musí uvě­do­mit, že bez úvod­ní­ho, vel­mi pocti­vé­ho ošet­ře­ní krku a oblas­ti paží nemá tera­pie žád­ný smy­sl.

Co se týká dal­ších, pod­le mého nemé­ně důle­ži­tých dopa­dů lym­fodre­ná­že v hor­ní čás­ti těla kaž­dé­ho kli­en­ta, nej­zá­sad­něj­ší mi při­pa­dá půso­be­ní a vliv na naše vyja­d­řo­vá­ní, komu­ni­ka­ci, vyslo­ve­ní se a pro­je­vy emo­cí, kte­ré dnes vše­o­bec­ně mezi lid­mi vel­mi váz­nou. Pokud tedy váz­ne lym­fa v hor­ních čás­tech těla, pře­de­vším v oblas­ti krku, jen stě­ží člo­věk pro­je­vu­je svo­je niter­né poci­ty, sta­vy, nála­dy, názo­ry a myš­len­ky. To vše potom v těle váz­ne, infor­ma­ce zapl­ňu­jí hla­vu, myš­len­ky zatě­žu­jí mozek, zpo­ma­lu­jí se naše roz­ho­do­va­cí schop­nos­ti. Stá­le více ztrá­cí­me schop­nost ote­vře­né­ho pro­je­vu klad­ných i zápor­ných emo­cí, pře­stá­vá­me se smát, ale i pla­kat, naše komu­ni­kač­ní kaná­ly se uza­ví­ra­jí a blo­ku­jí a my se stá­vá­me méně a méně sro­zu­mi­tel­ný­mi a jas­ný­mi pro okol­ní svět. Mám za to, že dar řeči nám byl poskyt­nut pro­to, abychom jej napl­no vyu­ží­va­li, aby tak bylo naše nit­ro ve spo­je­ní s v okol­ním svě­tem a ostat­ní­mi bytost­mi.

Hor­ní kon­če­ti­ny pova­žu­ji pod­le mého za sym­bol vol­nos­ti a svo­bo­dy, a není tedy jis­tě náho­da, že jsou prv­ní čás­tí, kte­rou manu­ál­ní lym­fodre­ná­ží uvol­ňu­ji, čis­tím a narov­ná­vám. Téma vol­nos­ti a vnitř­ní svo­bo­dy je doslo­va na celé kni­hy, přes­to se i tím­to téma­tem budu chví­li zao­bí­rat i při tom­to mém psa­ní. Stav bez­mo­ci, pocit svá­za­ných rukou, pod­vě­do­mě zved­nu­tá, ane­bo před­sa­ze­ná rame­na, čas­to vel­mi ome­ze­ná hyb­nost ramen­ních klou­bů, dla­ně sevře­né do pěs­tí, u jed­né, či obou rukou, to je jen malý výčet prů­vod­ních jevů nesvo­bo­dy, kte­rou čas­to člo­věk bytost­ně i celá léta vní­má a cítí. Pokud nemo­hu „roz­táh­nout kří­d­la“ a letět, nejsem vol­ný (vol­ná), nemo­hu žít spo­ko­je­ně a šťast­ně. Navíc, ote­vře­né dla­ně pou­ka­zu­jí u levé ruky na schop­nost brát a při­jí­mat vše, co mi život nabí­zí, ote­vře­né dla­ně u ruky pra­vé zase upo­zor­ňu­jí na naši schop­nost roz­dá­vat, daro­vat, posky­to­vat ostat­ním, pro­je­vo­vat sebe sama, jed­nat ote­vře­ně. Mám před­sta­vu, že do nás vše vstu­pu­je levou a vše pou­ži­té a nepo­třeb­né, vystu­pu­je pra­vou rukou, myš­le­no ener­ge­tic­ky. Zkří­že­né, sevře­né, ztuh­lé, boles­ti­vé, otek­lé, sla­bé, či kře­čo­vi­té hor­ní kon­če­ti­ny hovo­ří mno­hé o Vaší při­ro­ze­nos­ti i pra­vém opa­ku. Sami vel­mi dob­ře zná­te růz­né poci­ty z podá­vá­ní ruky při pozdra­vu. Nejde ale prak­tic­ky o nic jiné­ho, než že sami, bez ohle­du na odbor­nost v tom­to obo­ru, vní­má­te vše dob­ré i ne – dob­ré. Může­te si být jis­tí, že prá­ci s hor­ní­mi kon­če­ti­na­mi vní­ma­jí kli­en­ti vel­mi hez­ky a „osvo­bo­zu­jíc­ně“. Také jak jinak! V dneš­ním svě­tě si vět­ši­na lidí spí­še BERE, než DÁVÁ a POSKYTUJE, a ješ­tě k tomu o tom neu­mí ani MLUVIT.

Celá prv­ní část manu­ál­ní lym­fodre­ná­že posky­tu­je, spo­lu s úkli­dem v hla­vě, důle­ži­tý počá­tek na ces­tě do své­ho nit­ra a ani jed­nou, za celých 14 let mojí pra­xe v této tera­pii se mi nesta­lo, že by člo­věk nepo­kra­čo­val. A věř­te, že s uvol­ně­ným hrdlem a roz­vá­za­ný­mi kří­d­ly to může zvlád­nout úpl­ně hra­vě.

Hrud­ník a bři­cho

Dru­há tera­pie cel­ko­vé kúry manu­ál­ní lym­fodre­ná­že je zamě­ře­ná na oblast před­ní čás­ti tru­pu těla. V úvo­du je potře­ba uvol­nit, zprů­chod­nit a zrych­lit tok lym­fy v oblas­tech hrd­la, krku a paží, kte­ré, jak jsem psa­la v prv­ní čás­ti mého psa­ní, jsou zásad­ní pro cel­ko­vý prů­běh a výsled­ný efekt cel­ko­vé manu­ál­ní lym­fodre­ná­že. Této oblas­ti věnu­ji asi půl hodi­ny a vol­ně pře­chá­zím na oblast hrud­ní­ku. Význam­nost této čás­ti těla je mno­hem vyš­ší u žen, i když i muži míva­jí čas od času fyzic­ké obtí­že s uzli­na­mi této oblas­ti také. Kaž­do­pád­ně vzta­hy, kte­ré oblast prsou obsa­hu­je se týká kaž­dé­ho člo­vě­ka bez roz­dí­lu. Intu­i­ce mi uká­že, kte­rou stra­nou hrud­ní­ku se mám zao­bí­rat jako prv­ní a tato sku­teč­nost také pro­zra­dí, kte­ré téma je pro kli­en­ta momen­tál­ně důle­ži­těj­ší. Oblast levé­ho prsu je odra­zem naše­ho vzta­hu k vlast­ním dětem a k mamin­ce. Jinak řeče­no, zrca­dlí naši roli dce­ry, syna, pří­pad­ně rodi­če naše­ho dítě­te, dětí. V pra­vém prsu se může­me ori­en­to­vat ve vzta­hu part­ner­ském, a také ve vzta­hu s tatín­kem. Změ­ny, nepo­ko­je, nedo­ro­zu­mě­ní, ztrá­ty, ukon­če­ní, nefunkč­nost, či úpl­né odří­ká­ní ve vzta­zích nako­nec vždy dopad­nou prá­vě na tuto oblast naše­ho těla. Jak čas­té jsou dnes potí­že, v podo­bě více, či méně závaž­ných one­moc­ně­ní prsou víme všich­ni vel­mi dob­ře. Není to ale důkaz niče­ho jiné­ho, než, že rodi­čov­ství, part­ner­ství, ane­bo vzta­hy z pozi­ce dítě­te vůči rodi­čům dnes pra­má­lo fun­gu­jí. To, co bylo dří­ve mno­hem čas­tě­ji při­ro­ze­nos­tí, dnes hle­dá­me a pokou­ší­me se plnit, jako by život­ní role byly něja­kým zaměst­ná­ním, nut­ným zlem, povin­nos­tí, ane­bo nezvlád­nu­tel­ným úko­lem. Při­poč­te­me-li k tomu ješ­tě sku­teč­nost, že neu­mí­me, nezvlá­dá­me, nechce­me, ane­bo i odmí­tá­me komu­ni­ko­vat na poli vzta­hů, jako tako­vých, náš lym­fa­tic­ký sys­tém v celé hor­ní čás­ti těla nemá důvod vol­ně ply­nout.

Mám mezi kli­ent­ka­mi ženy, kte­ré si buď­to pro­šly, pro­chá­ze­jí, ane­bo vel­mi svý­mi posto­ji v oblas­ti vzta­hů dopo­má­ha­jí k budou­cím potí­žím v oblas­ti prsou a buď­te si jis­tí, že téma­ta, kte­rá pro­ží­va­ly, ane­bo žijí, kore­spon­du­jí s téma­ty par­tií, kte­ré jsou v léče­ní, ane­bo po léče­ní. Při­tom to, co žije­me, se vždy ode­hrá­vá v krat­ším, či del­ším časo­vém úseku, a je tedy vždy mož­no celý pří­pad­ný kon­flikt­ní pro­ces pocho­pit, vyře­šit a při­jmout, a tím odvrá­tit fyzic­ký dopad celé­ho pro­ce­su. KAŽDÝ PROCES LIDSKÉ BYTOSTI SE VŽDY ODEHRÁVÁ NEJDŘÍVE NA MENTÁLNÍ, ČI EMOCIONÁLNÍ ROVINĚ, POTÉNA ROVINĚ FYZICKÉHO TĚLA. Pokud nám nesta­čí mnoh­dy celé roky trva­jí­cí čas k pro­zře­ní, posta­rá se všech­no dal­ší naše fyzic­ké tělo. Prav­dou je, že ani teh­dy se, v dneš­ních časech obzvláš­tě, čas­to nic nesta­ne a výsle­dek je jas­ný. A to vůbec nepí­ši o rovi­ně pre­ven­ce zdra­ví, kte­rou lidé kolem mě prak­tic­ky vůbec neře­ší a nebe­rou v úva­hu. Při­tom ve chví­li, kdy už se něco v těle závaž­né­ho děje, a ozdrav­né mecha­nismy říze­né Vesmír­ným řádem nastou­pí svo­ji roli, nemů­že tera­peut do toho­to za žád­ných okol­nos­tí vstu­po­vat a zasa­ho­vat. Moje zku­še­nos­ti uka­zu­jí, že pří­pad­né váž­né kom­pli­ka­ce posti­hu­jí fyzic­ké tělo v časo­vém roz­me­zí od půl, do dvou let nej­čas­tě­ji. Samo­zřej­mě pla­tí i jiné časo­vé hori­zon­ty. Svo­bo­da obsa­že­ná v hor­ních kon­če­ti­nách úzce sou­vi­sí s vol­nos­tí a svo­bo­dou ve vzta­zích, pro­to jsou hor­ní kon­če­ti­ny zpra­vi­dla vel­mi ome­ze­né při obtí­žích v hrud­ní oblas­ti. Vše sou­vi­sí se vším, a tak se dále odví­jí řada sou­vis­los­tí, a zpra­vi­dla u fyzic­ké­ho těla nezů­sta­ne nikdy při jed­nom, tom prvot­ním pro­je­vu…

Manu­ál­ní lym­fodre­náž oblas­ti bři­cha je jedi­nou par­tií těla, kde pou­ží­vám vět­ší inten­zi­tu tla­ku na tělo. V oblas­ti bři­cha se dre­ná­žu­je kon­krét­ně tlus­té stře­vo, a pod­le mého, je tato par­tie vel­kým téma­tem lidí, žijí­cích v našem stá­tě. Téma závis­ti, neod­puš­tě­ní, nestrá­ve­né minu­los­ti a tzv. slo­ní pamě­ti, to je výčet těch nej­zá­važ­něj­ších témat, kte­rá se nám tak hez­ky sta­ra­jí o jed­no z prv­ních míst ve svě­tě s výsky­tem zhoub­né­ho one­moc­ně­ní tlus­té­ho stře­va a trá­vi­cích orgá­nů. To, co si v dneš­ním kaž­do­den­ním pro­fes­ním, i osob­ním živo­tě vyslech­nu, a čeho jsem účast­na, mě jen utvr­zu­je v tom, že neschop­nost a nemoc­nost lidí kolem, je vlast­ně oče­ká­va­tel­ná, zaslou­že­ná a vzhle­dem k pova­hám a jed­ná­ní dneš­ní popu­la­ce zce­la při­ro­ze­ným vyús­tě­ním jejich, čas­to tra­gic­ké exis­ten­ce. Nemám potře­bu koho­ko­liv děsit a způ­so­bo­vat pani­ku, ale nesná­šen­li­vost lidí vůči sobě, pomlu­vy, intri­ky, lži a sebestřed­nost vidím den­ně a dočká­vám se jí ze stran, ze kte­rých bych je ani v nej­hor­ších snech neo­če­ká­va­la. Nemá­me-li coko­liv z dáv­né, či nedáv­né minu­los­ti zpra­co­va­né, při­ja­té, či vůbec strá­ve­né, dává­me tak důvod tělu, aby v oblas­ti tlus­té­ho stře­va začal usa­zo­vat a hro­ma­dit vše, co pros­tě nehod­lá­me opus­tit a ode­vzdat. Ložis­ko „usklad­ně­né­ho“ dra­ma­tu, kte­ré tak ani naše orgá­ny, pod­po­ru­jí­cí trá­ve­ní, nemoh­ly dosta­teč­ně zpra­co­vat, a tak oddě­lit tělu potřeb­né, od nepo­třeb­né­ho, po něja­ký čas nepro­je­vu­je znám­ky akti­vi­ty. Nicmé­ně naše do neko­neč­na opa­ko­va­né výčit­ky, vzpo­mín­ky, jíz­li­vost, a nega­ce vyži­ví peč­li­vě ulo­že­né tak, že se nestrá­ve­ná, či neod­puš­tě­ná minu­lost dosta­ne ke slo­vu na rovi­ně fyzic­ké­ho těla. Vždy je při­tom opět dosta­tek času a pro­sto­ru na to, podí­vat se s odstu­pem na pro­ce­sy, pro­žit­ky a okol­nos­ti, kte­ré nás dří­ve trá­pi­ly, a kte­ré TEĎ a TADY může­me s nový­mi zku­še­nos­ti a okol­nos­ti naše­ho živo­ta pře­hod­no­tit a beze zbyt­ku zpra­co­vat. Celou věc vidím já osob­ně malin­ko jinak, pro­to­že ono obrov­ské téma ODPUŠTĚNÍ, pova­žu­ji za nesmy­sl, a to z jed­no­ho pros­té­ho důvo­du. Ilu­ze nut­né­ho, teo­re­tic­ky exis­tu­jí­cí­ho odpuš­tě­ní, pova­žu­ji za méně při­ja­tel­né a potřeb­né, než tře­ba jen před­sta­vu, že není co odpouš­tět, a nikdy neby­lo. Sobě, ani niko­mu jiné­mu. Vše se děje tak jak má, a poslé­ze vyslo­vo­va­ná hod­no­ce­ní a vše­li­ja­ké kri­ti­ky a posto­je nám vnu­cu­jí pocit, že něco bylo a je špat­ně. Jak čas­to říkám: „Po bitvě je kaž­dý gene­rál“. Kaž­dá život­ní situ­a­ce slou­ží sama o sobě k její­mu plné­mu a vědo­mé­mu pro­ži­tí, ne k násled­né­mu pitvá­ní a teo­re­tic­ké­mu řeše­ní. A minu­lost sama nás for­mu­je do podo­by TADY a TEĎ, činí nás přes­ně tako­vý­mi, jací jsme a je tak dosta­teč­ně vepsá­na do kaž­dé lid­ské Bytos­ti. Není tře­ba ji opra­šo­vat, a pokud pře­ce jen ano, pak dopo­ru­ču­ji pou­ze v dob­rém, pozi­tiv­ním a krás­ném. Manu­ál­ní lym­fodre­náž tlus­té­ho stře­va slou­ží jako inven­tu­ra a skar­ta­ce minu­los­ti, kte­rá stej­ně nee­xis­tu­je. Bři­cho plné minu­los­ti, zlo­by, závis­ti a neod­puš­tě­ní tak může být vyprázd­ně­no a ukli­ze­no, a může slou­žit k doko­na­lé­mu odvá­dě­ní vše­ho nepo­třeb­né­ho a nežá­dou­cí­ho z naší mys­li i těla. Rela­tiv­ně přes­ně se při dre­ná­ži dopát­rá­me život­ní­ho obdo­bí, s přes­nos­tí roku, až dvou, tak­že se kli­ent může zamě­řit na kon­krét­ní úsek své­ho živo­ta a také téma, kte­ré jej v daném obdo­bí trá­pi­lo, bole­lo, sží­ra­lo. Vyhne se tak sží­rá­ní v oblas­ti duti­ny břiš­ní, kte­ré čas­to ukon­ču­je náš fyzic­ký život defi­ni­tiv­ně.

Záda a hýž­dě

Zad­ní část tru­pu, přes­ně­ji záda a oblast beder a hýž­dí, sym­bo­li­zu­jí vel­mi důle­ži­tá téma­ta a vše­o­bec­ně se při manu­ál­ní lym­fodre­ná­ži tyto čás­ti těla setká­va­jí s vel­kou obli­bou a zájmem kli­en­tů. Očis­tou těch­to čás­tí těla se dokon­čí lym­fodre­náž celé­ho tru­pu a hor­ních kon­če­tin a kli­ent tak může vel­mi inten­ziv­ně pocí­tit roz­díl mezi zpra­co­va­ný­mi oblast­mi a dol­ní­mi kon­če­ti­na­mi, kte­ré včet­ně naší veš­ke­ré minu­los­ti od naro­ze­ní až do osm­nác­ti až dva­ce­ti let zůstá­va­jí pro­za­tím nedo­tknu­té. Ten roz­díl je zpra­vi­dla vel­mi zna­tel­ný, tím spí­še, že v dol­ních kon­če­ti­nách se drží i po fyzic­ké strán­ce lym­fa mno­hem více než v hor­ní čás­ti těla. Její zpět­ný chod smě­rem k oblas­ti krku zde musí pře­ko­nat téměř celou výš­ku naše­ho těla, a vzhle­dem k život­ní­mu sty­lu, jaký vede­me, tomu­to pro­ce­su pří­liš nepo­má­há­me.

Záda jsou oblas­tí, kde se uklá­da­jí od tra­pé­zů až k pasu všech­ny sta­ros­ti, kte­ré nám nená­le­ží, tedy vše, co se pří­mo netý­ká naší oso­by. Sta­ros­ti o děti, o rodi­če, o přá­te­le, zby­teč­né inter­ven­ce, kte­rý­mi mno­zí žije­me, vstu­py do pro­ce­sů, kte­rým máme nanej­vý­še při­hlí­žet, situ­a­ce, kte­rý­mi žije­me, aniž bychom v nich hrá­li jakou­ko­liv roli. Vět­ši­nu času naše­ho živo­ta totiž trá­ví­me „řeše­ním“, kte­ré nám nená­le­ží, i když naše hla­va je pře­svěd­če­ná o opa­ku. Když si uvě­do­mí­te, čím vším se během jed­no­ho jedi­né­ho dne zao­bí­rá­te, mož­ná zjis­tí­te, že dělá­te všech­no jiné, než coko­liv, co by se týka­lo pří­mo Vás. I přes­to, že jsme tu jen a pou­ze pro sebe, pro naše pozná­ní, pro naši zku­še­nost, pro naše úspě­chy, posu­ny i pro­pa­dy a omy­ly. Pokud jsme ale v zaje­tí sta­rost­li­vos­ti o ostat­ní říká­vám, že „Peklo se smě­je“, pro­to­že se přes­ně děje to, co se dít pros­tě nemá. Při­tom důvo­dy, proč se neu­stá­le anga­žu­je­me tam kde nemá­me, jsou vel­mi roz­díl­né. Kaž­do­pád­ně výsle­dek sle­du­je­me ať už na fyzic­ké, psy­chic­ké, men­tál­ní či emo­ci­o­nál­ní rovi­ně stej­ný.

Dokud bude­me sva­zo­vá­ni povin­nost­mi vůči ostat­ním a sta­rost­li­vos­tí o ně, nebu­de­me moci svo­bod­ně dýchat, roz­táh­nout kří­d­la a letět, a oblast naše­ho hrud­ní­ku, ple­ten­ců lopat­ko­vých, srd­ce, uvíz­nu­té­ho v kle­ci, i tra­pé­zy, zatuh­lé pod tíhou nároč­né­ho živo­ta, to vše bude­me vní­mat vel­mi těž­ce a bolest­ně. Zatuh­lá, pohy­bu neschop­ná rame­na, plo­tén­ky, pras­ka­jí­cí pod tíhou život­ní­ho údě­lu, cel­ko­vá zatuh­lost fyzic­ké­ho těla, odrá­že­jí­cí těž­ko­pád­nost naše­ho VLASTNÍHO BYTÍ, to je jen malý výčet dopa­dů, jaký­mi pla­tí­me za to, že jsme tu pro všech­ny. Jsou tu ale všich­ni ti důle­ži­tí i pro nás samot­né? Zají­má­me z těch všech ostat­ních ale­spoň něko­ho? Dočká­vá­me se my sami pomo­ci, aby tak byl zacho­ván Vesmír­ný zákon HARMONIE? Pokud si bude­te ana­ly­zo­vat rov­no­váhu Vaše­ho dává­ní a při­jí­má­ní, pře­ji Vám k tomu sílu, neboť ve vět­ši­ně pří­pa­dů jsem si jis­tá výsled­kem. Tu disba­lan­ci, ke kte­ré dojde­te však nelze nevní­mat dlou­ho­do­bě a jed­no­ho dne Vás pros­tě dostih­ne.

Oblast beder je pro­sto­rem, do kte­ré­ho se uklá­da­jí, a ve kte­rém si žijí a bolí nás, veš­ke­ré naše oba­vy a stra­chy ze ztrá­ty. Oba­vy z kon­ců, z roz­cho­dů, ze smr­ti, ze živo­ta, stra­chy o prá­ci, o děti, o zdra­ví, pros­tě o všech­no, o co jen se člo­věk doká­že bát. A že je toho požeh­na­ně! Oba­vy a stra­chy, přes­to­že jsou smyš­le­né, mají na člo­vě­ka prak­tic­ky nej­vět­ší vliv, jaký si jen dove­de­me před­sta­vit. Neznám téměř niko­ho, kdo by neza­žil něja­kou oba­vu, něja­ký strach, něja­kou psy­chic­kou para­lý­zu, či emo­ci­o­nál­ní zhrou­ce­ní. To vše ome­zu­je pohyb našich kyčel­ních klou­bů, blo­ku­je SI sklou­be­ní, pře­chod lum­bo-sakrál­ní (bedro kří­žo­vý), svůj „kříž“ poci­ťu­je­me ve dne v noci, ztrá­cí­me vůli vytr­vat a jít dál. A co se pojmu jít dál týká, tu dopa­dá vliv i na fyzic­kou rovi­nu, tedy nás pře­stá­va­jí poslou­chat dol­ní kon­če­ti­ny. Při­tom z mno­ha­le­té zku­še­nos­ti vím, že podí­vat se svým stra­chům pří­mo do tvá­ře, zna­me­ná ve vět­ši­ně pří­pa­dů pro­zřít a uvi­dět, že stra­chy váž­ně jenom vymýš­lí­me na zákla­dě nevě­do­mos­ti, nezna­los­ti, vli­vu ostat­ních, poci­tu vlast­ní sla­bos­ti a neschop­nos­ti. Jak říká­vám, za VŠÍM JE NIC. Ve věci stra­chů je to sto­pro­cent­ní PRAVDA přá­te­lé. Stej­ně tak oba­vy o ostat­ní se zhmo­t­ňu­jí v našich bed­rech a těm, o kte­ré se bojí­me tím nijak nepo­má­há­me. Ener­gie stra­chu je blo­ku­jí­cí, ener­gie důvě­ry, víry a lás­ky je pod­po­ru­jí­cí, to si pro­sím vem­te k Srd­ci. Vždy si může­me vybrat, jakou ces­tu si zvo­lí­me. Ces­tu Svět­la, ane­bo ces­tu Tem­no­ty. Úle­va, kte­rou pocí­tí­te, pokud Vás opus­tí jis­té množ­ství stra­chů a obav je obrov­ská, pro fyzic­ké tělo vel­mi úlev­ná, pro emo­ci­o­nál­ní i men­tál­ní tělo nepo­psa­tel­ná. Jako lusk­nu­tím prs­tů lze odlo­žit to, co prak­tic­ky exis­to­va­lo jen v naší mys­li. To je čis­tá logi­ka, nic pře­vrat­né­ho.

Tře­tí den manu­ál­ní lym­fodre­ná­že zavr­ší těmi­to váž­ný­mi téma­ty pří­tom­nost a vyšle nás pří­mo do minu­los­ti. Tam, kde jsme při­šli na svět, tam kde jsme se for­mo­va­li do svých deví­ti let do prak­tic­ky hoto­vé­ho člo­vě­ka, tam, kde jsme opouš­tě­li dět­ství a pus­ti­li se do živo­ta sami za sebe. Bez rodi­čů, pra­ro­di­čů a žel Bohu i povět­ši­nou bez své­ho vědo­mé­ho , vnitř­ní­ho dítě­te, z TADY a TEĎ, do BYLO ane­bo BUDE – na fyzic­kém těle do dol­ních kon­če­tin.

Drob­no­hle­dem

Nepřed­sta­vi­tel­ný dopad a úspěš­nost na jed­né a pře­hlí­že­ní a nezna­lost na stra­ně dru­hé, to jsou důvo­dy, díky kte­rým jsem se roz­hod­la podrob­ně­ji se roze­psat o manu­ál­ní lym­fodre­ná­ži, tera­pii, kte­rou pova­žu­ji za geni­ál­ní a zásad­ní pro zdra­ví kaž­dé­ho člo­vě­ka.

Vidi­tel­né a trva­lé výsled­ky na všech úrov­ních živo­ta kli­en­tů, kte­ří manu­ál­ní lym­fodre­ná­že absol­vu­jí a zby­teč­né, čas­to dlou­ho­le­té obtí­že a váž­né, zhoub­né nemo­ci u lidí, kte­ří v živo­tě jen neu­stá­le doko­la teo­re­tic­ky a stej­ně bez­vý­sled­ně něco řeší, než aby něco pro sebe sama udě­la­li, to jsou fak­ta, kte­rá mě i po 14 letech pra­xe v oblas­ti prá­ce s lym­fa­tic­kým sys­té­mem dove­dou roz­pla­kat i dostat do sta­vů eufo­rie a nadě­jí, že kaž­dý, kdo CHCE, může být zdra­vý a šťast­ný… ane­bo pro­jít utr­pe­ním, boles­tí, smr­tí.